Letos jsme s manželkou během měsíční dovolené zavítali na pět dní do Turecka. Dva dny jsme se procházeli po Instanbulu, dva dny jsme pobývali v asijské části a na zpáteční cestě jsme jednu noc přespali v Edirne.
Turecká lira měla v létě 2022 kurz kolem 1,35 Kč (1. srpna byl kurz 1 TRY = 1,343 CZK). Je tam tedy pro nás opravdu velmi levně. To se týká jídla, ubytování, pohonných hmot, oblečení, upomínkových předmětů a téměř všeho ostatního zboží i služeb. Výjimku tvoří pivo, které v Instanbulu stálo v automatu 25 TRY (34 CZK) a v restauraci 40-55 TRY (54-74 CZK), podle značky piva. S točeným pivem jsem se v Turecku nesetkal.

V Istanbulu jsme navštívili například Modrou mešitu a bývalý křesťanský chrám Hagia Sofia. Ten nově slouží jako mešita (proto se tam už neplatí vstupné), ale vstup je tam umožněn každému. Přístupné je však pouze přízemí. Do patra, kde jsou hrobky, se už nesmí. Počet návštěvníků (hlavně turistů z celého světa), kteří si chtějí Hagia Sofia prohlédnout, je obrovský, takže je množstí u vchodu regulováno.
Prošli jsme se i Sultánovou zahradou a projeli jedinou tramvajovou linkou. Vystoupili jsme před Velkou tržnicí. Ve Velké tržnici (Grand bazar) manželka usmlouvala kašmírový šátek na 1 000 TRY (1 343 CZK). Já si tam koupil několik měděných nádobek.

Dálnice z Instanbulu do Asie vede zajímavou a málo obydlenou přírodou. Zpočátku je šestiproudá, později se počet pruhů sníží na čtyři. Přes Dardaneli se jede visutým mostem s délkou přes 4 kilometry. Ubytovali jsme se ve městě Çanakkale.
Udělali jsme si výlet do Troje (turecky Truva). Vstupné stojí 100 TRY (134 CZK) na osobu. Před vchodem do vlastních vykopávek je replika Trojského koně. Je vysoký asi 15 metrů. Ruiny starověkého města jsou většinou odkryté, většinou neopravené (tedy původní). Mezi bývalými budovami vede dřevěný chodník. Nejzajímavější je půkruhová stupňovitá stavba bez střechy, zřejmě sloužila jako shromaždiště, kde se rozhodovalo o otázkách města. Má průměr asi deset metrů.
Nazpátek do evropské části Turecka jsme se nechali převézt trajektem. Z Çanakkale vyplouvají dva. Jeden stojí 125 TRY (168 CZK), druhý 115 (154 CZK) TRY. Každý zajíždí do jiného městečka. My zvolil ten, který končí v Kilitbahiru. Tady jsme si za 10 TRY (13 CZK) na osobu prohlédli bunkr, který je součástí pevnosti.

Edirne (česky Odrin) je historické město, kde je spousta mešit a jedna větší krytá tržnice, která funguje od roku 1565. Sem jezdí nakupovat Bulhaři potraviny, oděvy a další různé spotřební zboží.

Po vjezdu do Turecka je potřeba zakoupit dálniční známku za 95 TRY (128 CZK). Na dálnicích (které jsou všude) jsou snímače, které sledují každé auto. Někde se platí mýtné. Při odjezu z Turecka každému řidiči na hranicích naúčtují jakýsi doplatek. Asi je to za najeté kilometry, které překračují zaplacených 95 TRY. Možná jsou v tom zahrnuty i pokuty. My platili 351 TRY (471 CZK), přičemž jsme najezdili v Turecku necelých 2 000 kilometrů.

Ubytování v hotelech se v Turecku může platit v eurech. V Instanbulu stojí jedna noc 20-30 EUR (493-739 CZK) na osobu, v Çanakkale a v Edirne je to podobné. Vybavení pokojů je na velmi dobré úrovni. Vždy jsme měli k dispozici vlastní příslušenství, v Instanbulu navíc dva protilehlé balkóny.

Stravování je všude bez problémů, všude je jídlo chutné a levné. Nejdražší je pochopitelně v Istanbulu. Ke každému jídlu se pije vynikající čaj. Polévky stojí 15-30 TRY (20-40 CZK), hovězí stejk s oblohou kolem 100 TRY (134 CZK). Skopové köfte asi 50 TRY (67 CZK). Kelímek čerstvě vymačkané pomerančové šťávy 25 TRY (34 CZK).

Vyplatí se koupit si ovocné džemy, které jsou vynikající. Obsahují kousky ovoce a žádné umělé přísady. Dvoudecilitrová sklenice višňové nebo jahodové marmelády stojí v obchodě 55 TRY (74 CZK). A samozřejmě různé druhy koření.